URAN 235
čtrnáct krátkých příběhů
z nukleárního života
"Vždyť i po jaderné válce na povrchu můžou žít želvušky a švábi."
Asi všichni jsme slyšeli o Černobylu. O Marie Curie. O atomových bombách.
Ale co o nich víme a co to pro nás znamená?
Jak nacházet lehkost i při vědomí, že na světě existují tlačítka, která jedním stisknutím mohou způsobit jadernou katastrofu? Dá se vůbec vyrovnat se skutečností, že tuto neskutečnou sílu mají na povel tak omylné bytosti, jakými jsou lidé?
"Ale zároveň si to představ, ten svět poháněný skoro nekonečnou energií ukrytou v zrnku mouky."
Bylo by snadné varovat ostatní se vztyčeným prstem. Ale o to nejde. Někdo říká, že jaderná energie je naše největší naděje, někdo zase tvrdí, že se jedná o největší nebezpečí, které lidstvo zná. Jak by to vypadalo, kdyby spolu největší fyzikové 20. století chodili do školky? Uvidíte, co by se stalo, kdyby se státy vlastnící jaderné zbraně potkaly na drink u bazénu. A uslyšíte rozhlasovou hru o životech a smrtích celého fyzikálního klanu Sklodowski-Curie-Joliot, rodiny s největším počtem nobelovek v historii.
Můžeme se jaderné energie bát. Můžeme se jí smát. Můžeme se jí nechat fascinovat. Rohodně se před ní nedá schovat.
A proto tato inscenace vznikla. Je vtipná i krutá. Cynická i plná naděje. Svou hravostí se někdy až rozpadá.
Jako Uran.
TVŮRČÍ TÝM
EVA LIETAVOVÁ
Režie, scénář, kostýmy
ANNA PRSTKOVÁ
Dramaturgie, scénář, kostýmy
PATRIK BOUŠEK
Dramaturgie, scénář
PETR HANÁK
Herec
KLÁRA BULANTOVÁ
Herečka
HYNEK TAJOVSKÝ
Herec
JONÁŠ SVOBODA
Hudba
RYBA
Hudba
BOHDANA SÝKOROVÁ
Lightdesign
JOSEF ŽÁRSKÝ
Camera obscura
ANDREA POLNICKÁ
LUCIE OŠMEROVÁ
OLEKSANDRA SURKOVA
ALEXANDRA BENKEOVÁ
Produkce a marketing
LUDMILA ROUSOVÁ
Asistentka dramaturgie
RADIM KONEČNÝ
Z recenzí
"Jednotlivé skeče variují žánry, a ač se místy letmo dotknou klišé, snad kvůli vykřičenosti jaderného tématu, velmi rychle ho buď opustí, nebo ho naopak záměrně vyhrotí ad absurdum. Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých rychlostech a kontextech, takže si divák nakonec domů v hlavě odnáší středně velké uranové smoothie. Rozhodnout se a zjistit, jak vlastně chutná, může trvat i několik dní. Je však dobré si uvědomit, že tenhle drink pijeme všichni a zpravidla nejsme ti, kdo mají prst položený na tlačítku mixéru."
Full Moon Zine, https://www.fullmoonzine.cz/clanky/curie-eleison-jaderna-zabava-v-co-labs
Add a title here. Make it bold and impactful. Click to edit.
Dramaturg Patrik Boušek o tvůrčím procesu
Když jsme začínali připravovat tuto inscenaci připravovat, doslova jsme věděli, že nic nevíme. Proto nastalo hledávání informací (a jejich následné ověřování). Téma jaderné energie se totiž ukázalo být fascinujícím, komplikovaným a také... odpusťte tu slovní hříčku... výbušným.
Nebylo proto jednoduché přistupovat k tomuto tématu s lehkostí a hravostí, což jsou kvality, které jsou pro nás v bazmek entertainment tak důležité. Není příjemné zjištění, že jsme neustále obklopeni nebezpečným radioaktivním zářením, že odpad z jaderných elektráren se recykluje pouze v atomových bombách (byť by jeho využití mohlo být mnohem širší), že svět byl několikrát jen kousek od jaderné katastrofy a jen díky odvaze jednotlivců teď všichni nežijeme v jaderné pustině...
Tato děsivá (někdy až depresivní) zjištění byla ovšem vykoupena jinými fakty: přirozeného záření se nemusíme bát - naše buňky i planeta s ním do velké míry počítají. Existují navržené typy reaktorů, které by měly být schopné spalovat odpad z reaktorů současných. A pokud se bojíme jaderné katastrofy, tak se onen systém (opírající se o vzájemné vyhlazení) za posledních osmdesát let moc neposunul...
Vždycky jsme si navíc mohli zazpívat tuto písničku:
Inscenace se realizuje za finanční podpory statutárního města Brna, Ministerstva kultury a za hmotné podpory Zóny nezávislého umění Co.labs a firmy Drift Gliders s.r.o.
