Co je v bytí, nelze odejmouti

Řada členů katolické církve a zejména kněží dospěla během komunistické totality k přesvědčení, že církev musí mít kromě své oficiální linie, ať už její části perzekvované, trpěné nebo té kolaborující s režimem, také skrytou část, která bude působit ve vnitřní svobodě. Postupně se začala formovat nikoli jednotná organizace, ale spíše rozbíhavá síť, jejíž činnost pochopitelně komplikovala nezbytná konspirační opatření proti odhalení. 

Autorky Veronika Všianská a Eva Lietavová si jako východisko pro svou inscenaci zvolily osudy dvou významných představitelů moravské části této skryté církve. Ludmila Javorová je jedinou ženou u nás, o níž se veřejně ví, že byla – proti oficiálním pravidlům katolické církve – vysvěcena na katolického kněze. Tajně vysvěcený biskup Felix Maria Davídek byl její světitel.

Přestože se tento akt uskutečnil před více než 50 lety, stále provokuje naše představy. Mohlo se uskutečnit něco, co je podle pravidel nemožné? Existuje a působí dále to, co bylo katolickou církví několikrát popřeno?

Ludmila Javorová, chrlická rodačka, prožila takřka polovinu svého života za komunistické totality. Spolu se svým duchovním bratrem Felixem Maria Davídkem vytvořili jednu z moravských skrytých církví jménem Koinótés (Společenství). 

Kromě úlohy pečovat o katolickou víru ve své čisté formě, nezávislé na režimu, si odhodlaný otec Felix kladl i další (často kontroverzní) teologické otázky: Je dobré, jednat dle svého svědomí, když vyžaduje něco jiného, nebo něco víc než zákon? Jaká je sociální role církve? Proč se neustále bojíme žen? Jaké je jejich postavení v katolické církvi a společenském životě obecně? Mohou být ženy svěceny na katolické kněze? A pokud ano, co to přinese?

Ačkoliv se rozdílné postoje k těmto otázkám staly pro Koinótés osudné a nakonec zapříčinily rozpad společenství, pro nás mohou být dodnes aktuální. Javorová s Davídkem jsou inspirativními příklady lidí s vnitřní integritou, věrností a odpovědností vůči sobě i světu. 

„Nikdy nečekejme, že něco takového bude od lidí přijato jako celek. Musí tu být někdo, kdo předává to, co teprve ve většině lidstva postupně dozraje. Cokoliv se ve stvoření stane, zůstává v něm přítomno a přispívá k dobudovávání světa.“ 

• Felix Maria Davídek v knize Skrytá církev: Felix M. Davídek a společenství Koinótés