Nový web je na cestě. Těšte se!
CO JE V BYTÍ,
NELZE ODEJMOUTI
Ludmila Javorová je jedinou ženou v Česku, o které se veřejně ví, že byla vysvěcena do kněžského stavu v katolické církvi. Jejím světitelem byl Felix Maria Davídek, který po návratu z vězení založil skrytou moravskou církev s názvem Koinótés a tím začal velký boj o tradice, morálku a tolik potřebnou změnu.
Momentálně nemáte žádné události
"A vy si pamatujte, když má žena krátkou sukni, je vaší povinností se s tím srovnat. Žena se nemá vzdávat něčeho, co přinesla moderní doba jenom kvůli tomu, že muži ještě nemají vytvořené mechanismy, jak se s krátkými sukněmi vyrovnat. Máme tady rok 1966, kněží nesmí zaostávat!"
Řada členů katolické církve dospěla během komunistické totality k přesvědčení, že církev musí mít kromě své oficiální linie, ať už její části perzekvované, trpěné, nebo té kolaborující s režimem, také skrytou část, která bude působit ve vnitřní svobodě. Představy o tom, co všechno je ve skryté církvi za kritických okolností povoleno, se však mezi jejími členy značně lišily.
„Sice už se říká, že žena je muži rovna, ale ještě se tomu ve skutečnosti nevěří.”
Přestože se tento akt uskutečnil před více než 50 lety, stále provokuje naše představy. Co brání ženskému kněžství? Je to odpor vysoce postavených lidí k proměně církve? Je to jedinečné mužské charisma? Je to nesouhlas věřících?
“Muži sedící v kriminálech mají naprostý komfort. Ale co vězněné věřící ženy? Kdo jim dá rozhřešení, když kněží jsou v mužských věznicích? Kdo jim poskytne svaté přijímání? Církev na ně zapomněla, nechává je strádat, ty ženy tam trpí ještě úplně jinak než muži. Vymyslete něco.”
Může církev uznat za skutečné něco, co je podle jejích pravidel nemožné? Změní se někdy vůbec tato pravidla? Budou si moct někdy ženy katoličky vybrat svou farnost podle toho, že v ní káže žena, která je jim sympatická?
“Svěcení je pro člověka, stejně jako svátosti jsou pro člověka a člověk je muž a žena, stejné hodnoty. Nebudu veřejně působit jako kněz, ale nebudu o tom mlčet, protože knězem jsem a zůstávám do smrti, stejně jako muž.”
Zažiješ vizuálně i hudebně podmanivé bytové divadlo s jednou herečkou a jedním hudebníkem. Hana Jagošová s lehkostí střída postavy příběhu a Radim Hanousek vytvořil pro představení specifický zvukový koncept založený na terénních nahrávkách a náhodě.
Z recenzí
“Hra s prostorem mi přišla velmi poutavá, všechny postavy se pohybují po celém prostoru místnosti. Obzvlášť mě zaujala metaforičnost staré bílé židle znázorňující vězeňské mříže a celkově jsem oceňovala proměnlivost významů, kterých nábytek i dekorace nabývaly. Voda v lavoru se rozsvícením lampičky stala vodou svěcenou, záclona či téměř průhledná látka byla vyložena jako nástroj ke skrytí tajné a velmi intimní konverzace mezi Ludmilou a Felixem.”
https://krith.phil.muni.cz/recenze/cirkev-uz-z-toho-vsetkeho-bolia-nohy
“Nicméně se domnívám, že teprve dramatickým zpracováním skrze promýšlení scénáře (Veronika Všianská, Eva Lietavová), na pozadí bytové scénografie (Věra Vtípilová) a za právě takovéhoto režijního, v podstatě duchovního (až večeřadlového) uchopení Evy Lietavové, jako by se kanonizovalo něco, co záměrně chtělo být přehlíženo, ba vyexkomunikováno ze světa.”
https://www.iliteratura.cz/clanek/46803-lietavova-eva-co-je-v-byti-nelze-odejmouti
Chceme i tebe nadchnout pro zapomenuté příběhy a výjimečné osobnosti. Pokud máš pocit, že se tě to nijak netýká, protože nemáš nic společného s církví, zkus přijít i tak. Sociální bubliny uvnitř společnosti nejsou tak izolované jak si často myslíme a každý posun k tolerantnějšímu světu se týká nás všech.
TVŮRČÍ TÝM
Režie: Eva Lietavová
Scénář: Veronika Všianská, Eva Lietavová
Hraje: Hana Jagošová
Scénografie: Věra Vtípilová
Hudba: Radim HanousekAsistentka
Dramaturgie: Ludmila Rousová
Divadelní inscenace vznikla ve spolupráci s Mikro-teatrem, Rezidencí Café Kaprál a Meetingem Brno.
Inscenace se uskutečňuje za finanční podpory statutárního města Brna a Ministerstva kultury ČR.
