Zítra nevstáváme I. Vyhoření

Už jsme unavení.

Dny jsou kratší, kocoviny jsou delší, léta jsou teplejší, zimy jsou taky teplejší… 

Každý den máme starosti. O sebe, o svět, o společnost. Všechno se rozpadá (Uran 235), žijeme v sado-maso kapitalismu (GUČI GUČI GUČI), představujeme si, jaké by to bylo, kdyby ty reklamy nebyly vůbec nikde (Sny z betonu) a přitom pořád věříme, že nejkrásnější síla člověka je jeho nekonečná zvědavost (Ein Strudel und Nekonečno).

A to není tak easy (Atatürkiáda).

Z práce se vytrácí zábava, bez zábavy odchází sounáležitost, a bez sounáležitosti nemá taková práce smysl. Když pak člověk pro něco zahoří, tak skoro hned vyhoří. 

Zkoušíme proto vytvořit místo, kde se sdílí umění bez tlaku na výkon, výsledky a peníze. Chceme se s tebou potkat, chceme se bavit, chceme si to užít.